1. A, ZŠ Křimická

 Jistě jste zaznamenali, že děti si hodnotí svoji činnost ve škole "usměváčky" a "mračouny". Je to prozatímní stav, než budou schopny podrobnějšího popisu a hodnocení.

Samy děti nejlépe vědí, kolik úsilí do práce investovaly, jak moc se jim podařila i jak se podařit mohla. Jsou schopné upřímné sebereflexe, pokud jim k tomu dáme příležitost a pokud je za to nebudeme trestat.

Jsou dokonce velmi sebekritické, někdy svoji práci hodnotí jako velmi nezdařilou a jsou na sebe přísné, byť se jim práce vedla. To je pak zase úkol pro mne - učitele - pomoci dětem usměrnit sebehodnocení, aby bylo přiměřené. Vysvětluji kritéria hodnocení, vysvětluji, jak velké nesplnění těchto kritérií odpovídá nejmračivějšímu obličeji, aby si děti uvědomily, že jejich práce je mnohem zdařilejší a že jde třeba jen o malé "mouchy".

K sebehodnocení ale patří také správná reakce. Pokud dítě řekne, že je se svojí prací nespokojené, není na místě mu za tuto práci tedy vynadat. Říci mu, že mělo dávat více pozor a více se snažit. Je to naopak chvíle pro dítě, aby řeklo, PROČ SE SVÝM VÝKONEM NENÍ SPOKOJENÉ. Dále se jej můžeme ptát, jestli ho napadá, proč se mu práce nedařila, co šlo udělat lépe. Jestli je něco, co příště udělá jinak. Jestli se chce na něco zeptat, jestli s něčím potřebuje pomoci. Jak bude daný problém řešit příště, aby s prací mohlo být spokojené...Je něco, co přecijen označuje za zdařilé, úspěšné, co příště zopakuje, využije?

Obdobné otázky patří i těm, kteří jsou s prací spokojení. Víte, proč se Vám práce podařila? V čem tkvěl úspěch? Co bylo na Vaší strategii dobrého? Co budete příště opakovat? Je něco, co uděláte příště jinak? Je něco, co byste poradili ostatním dětem, které tato práce teprve čeká?

Pokud děti nebudou čekat postihy za upřímnou sebereflexi, budou jí schopny. Pokud budou mít možnost vysvětlit, proč se jim práce nelíbila - proč ji neoznačily za zdařilou, naučí se nejen hodnotit, ale i zkvalitňovat svoji práci, hledat strategie učení. A to je velice důležité pro veškeré následující vzdělání.

Hodnocení, které si dítě samo udělí, je hodnocením, kterému rozumí, ví, proč je takto ohodnoceno, ztotožňuje se s ním. Jednička, nebo třeba pětka, která se objeví v žákovské knížce, dítě neví za co, případně si samo myslí, že se mu práce povedla a s učitelkou nesouhlasí, taková známka dítěti nepomůže hledat cesty ke zlepšení, k rozvoji učení. A motivační je možná, snad, ale jen do určité míry.

Je pravda, že některé děti zatím naopak tíhnou k tomu, aby svůj výkon hodnotily jako zdařilejší, než ve skutečnosti je. Věřím ale, že je jen otázka času, než se naučí hodnotit práci adekvátně. Je to cenná dovednost, která se dětem bude hodit nejen ve škole.

Prostor pro sebehodnocení dávám dětem i v oblasti hodnocení chování. Děti mají před sebou devět let povinné školní docházky. Coby školáci jsou teprve začátečníky. Jak mají ve škole "fungovat", se teprve učí. Než poznámka od učitele jim opět více pomůže uvědomění si a pojmenování problému. Až se jim podaří plně pochopit, co nedělají zatím správně, budou muset vymyslet, jak to napravit, co a jak dělat lépe. Povídáme si o tom společně ve třídě. Děti se učí od sebe navzájem. Dávají si rady, popisují situace, říkají svůj názor. Dokonce navrhují i pravidla a způsoby řešení některých problémů.

Musím děti pochválit - jsou velmi spravedlivé a upřímné.

Zatím nám to ve třídě vše funguje a jsem za to velmi ráda! Držte nám palce, aby nám to nadále vydrželo:-) A pokud budete moci, umožněte dětem, aby Vám vyprávěly, co dělaly a jak se jim to dařilo i jak jsou s tím spokojené. Mějte trpělivost.

Když se Vám třeba nebude zamlouvat, jak dítě napsalo domácí úkol - například cvičení psaní dvojek, zeptejte se dítěte, která dvojka se mu nejvíce líbí, která se mu nejvíce povedla.

Chyby nám slouží k poučení, proto se třeba můžete zeptat, co by na téhle dvojce mohlo být lepšího, co by mělo být jinak... Umožňujte dětem odhalení, vyhodnocení i nápravu chyb.

Věřím, že sebehodnocení bude pro děti přínosem a brzy jej budou velmi dobře zvládat!